Jeden den

Středa 28. 1. byla opět zajímavý den. A hodně psychicky náročný. Po poledni se ve dveřích objevila naše klientka, že chce reklamovat vlasy. Jako důvod uvedla, že se jí udělaly (na vlastních vlasech) dredíky. Když jí bylo vysvětleno, že to není chyba prodloužených vlasů, ani odvedené práce (na prodloužených vlasech žádné dredy ani zacuchané prameny nebyly), zkrátka jsou jen vlásky zralé na posun (po 3 měsících), chtěla alespoň posun zdarma.

Když jsme se nějakým způsobem domluvily, že jí kolegyně vlasy alespoň sundá (na větší úkon čas nebyl, když klientka přišla neobjednaná), kolega jí sundal kabát - a ejhle - kabát slečna nosila i s pěkně visící cenovkou. V tu chvíli jsem si vzpomněla na detaily i z prvního prodlužka...

Slečna si totiž věci nekupuje, ale půjčuje. A sakra. Dokonce tehdy škemrala o slevu i z důvodu, že je blogerka a napíše o nás článek. Ještě zavčasu jsem zjistila, že žádný blog nemá. Na to řekla, že si ho bude teprve zakládat, ale určitě bude úspěšný a ona o nás napíše. No jasně...

Každopádně po sundání jako ostřílený jezdec ("reklamace" zřejmě řeší dennodenně) nechtěla zaplatit a navíc chtěla ještě zdarma jako kompenzaci vše, co prodáváme k regeneraci vlasů. Sundané vlasy samozřejmě hned dostala v pytlíčku. "Musí přeci své vlasy po sundání těch nekvalitních vlasů pořádně zregenerovat," cituji její slova. "Šampon, kondicionér, masku, olejíčky"... Jenom jsem na ni koukala a nevěděla jsem (fakt jsem nevěděla), co říct... Ona mi samozřejmě pomohla: "A nebo..." a začala vyhrožovat a vydírat.

Nebudu raději psát, jak to celé dopadlo... (Můžete se mě samozřejmě zeptat osobně.)

Hned po ní, jako by toho nebylo málo, přišla "ta samá" a také že je nespokojená, ale že jí jen stačí, když jí vlasy zdarma sundáme. "A nebo..."

Nebo by bylo zle. OK. Sundané vlásky také dostala s sebou. Sice se to při osobním styku obešlo bez scén, v noci nám od ní stejně přišla výhružná zpráva na Facebook. "Chci zpátky všechny peníze!"

Důvod nespokojenosti: Z černých vlasů při mytí tekla hnědá voda. Takže to nejsou panenské středoevropy. Takže to musí být něco nekvalitního...

Dodávám, že klientka si sama vlasy vybrala v našem showroomu, a protože měla vlasy černočerné, dotónovali jsme i vybrané tmavě hnědé (panenské) vlasy načerno. S ní jak to dopadne, toť otázkou.

Zároveň jsem ten den (ještě v noci) dávala na Facebook fotku, kdy se nám svěřila do rukou nešťastná klientka - co jí to v konkurenčním salonu dali na hlavu. Do jejích přírodně světle hnědých vlasů jí dali šílený mix pramínků ve stylu "co dům dal": platinové, žluté, oranžové, všechny možné odstíny červené až po tmavě mahagonovou... S dovolením jsme si tedy udělali 2 fotografie, na jedné byla klientka zezadu, možná z mírného profilu, ale tvář vůbec, vůbec nebyla vidět. A na druhé byl detail vlasů, které jsme sundavali. Hned večer jsem dala fotky na Facebook, takovéto nepovedené práce čtenáře zajímají. No - a dneska, opět jakoby toho nebylo málo - rozezlený telefonát, že z klientky děláme krávu a ať fotky okamžitě smažeme!!! A nebo - a opět výhrůžky. Na takovou "blbost" v uvozovkách... Na to opravdu býval stačil jen krátký vzkaz "Smažte prosím fotky, které se týkají mých vlasů, děkuji."

Ale proč to tu celé sepisuji? Chci být za chudinku? Vůbec ne... Ještě večer totiž přišla na konzultaci nešťastná klientka s vlasy odjinud. Chtěla být na svůj velký svatební den krásná, a proto si našetřila na svoji velkou proměnu 30 tisíc. Jenže je investovala na nesprávném místě :-( Chtěla panenské středoevropské světlé vlásky, takovou tu božskou panenskou blond - a místo toho měla na hlavě rousy nějakých žlutých a zrzavých čínských šmejdů. Měla je čerstvě, ale už tak brzy se z nich staly ty klasické asijské chemlonovaté licousy... A co jí na tuto oprávněnou reklamaci v salonu, kde byla, řekli?... Ano, totálně ji poslali do prdele, když to tak narovinu napíšu. Doslova ji vyhodili - nezájem. Holky mi je fakt líto.

S poslední holčinou jsme vzadu asi hodinu řešili co a jak, snažili jsme se pomoct. Po takovém dnu by ale potřeboval člověk spíše pomoct a poradit sám. Tenhle den byl obzvlášť demotivující. Bylo to jak dostávat kopance do zadku, pěkně jeden po druhém. Každá z klientek tak odporně vyhrožovala, a přitom to bylo tak neoprávněné... Nikdo od nás nedostal chemlon, nikdo od nás nedostal asijský hnus, nikomu jsem neodvedla špatnou práci... A ta chudák holka na závěr, která zaplatila 30 tisíc za levný šmejd v nákupce za pár stovek, to už bylo opravdu k pláči. Existuje někde nějaká spravedlnost?

Tohle byl opravdu jeden, jediný den. A blogy jsou od toho, aby se o takové dny dělilo s těmi, kdo chce pod pokličku nakouknout... Tak se omlouvám, že si tak "neprofesionálně" vylévám srdce. Ale jsem taková.

Děkuji za přečtení, mějte se hezky a vždycky věřme v lepší dny!

Vaše Petra.

PS: Ještě jsem si vzpomněla, že mi dnes ještě psala jedna klientka. Že je zklamaná z toho, že na ní prodloužení vlasů nikdo nepoznal. To tak nějak aby toho na jeden den asi nebylo málo :-) 

ZRADA

Zdravím Vás všechny,

dlouhovlásky a všechny čtenářky,

v úvodu doufám, že pro mě budete mít pochopení. Musím se totiž svěřit se svými pocity ohledně určitého sousledu událostí uplynulých měsíců. Pokud můj blog čtete pravidelněji, všimněte si těch souvislostí... Možná to někoho z Vás až zamrazí. Mně z toho běhá mráz po zádech každopádně.

Něco zlého jsem cejtila v kostech a má intuice nebyla nepřesná. Začala jsem podnikat od nuly, zásobu vlasů a klientelu jsem budovala roky. Tolik let se snažím, aby vše fungovalo tak, jak je to nejlépe možné. Jenže teď přichází někdo, kdo na mě chystal delší dobu ohromnou zradu...

První  den v lednu 2015

Na začátku nového roku, první den v práci - v salonu - nám kolegyně, říkejme jí třeba "D", oznámila, že jí dal táta jako vánoční dárek vlastní salón. Zcela nečekaně, není na to připravená a vůbec od nás nechce odcházet. S novým salonem vlastně neví coby, a tak tam bude nejspíš jen pronajímat křesla a místnost. A že by táta chtěl, aby se tam třeba dělaly masáže a lymfodrenáže, a že by jí přístroje dokonce koupil a ona by tedy třeba šla na kurz. A řasy by tam třeba ještě mohla dělat. Zkrátka nám nechce konkurovat a vlasy by prodlužovala pouze u nás. Tvářila se jako neviňátko...

Na konci prvního týdne ledna 2015

"D" si mě odchytla vzadu v salonu a v soukromí se mě (s odstupem těch pár dnů) zeptala, jestli jsem přemýšlela nad tím, co dál... Řekla jsem, že nevím. To nejsou věci, které by měl člověk rozmyšlené hnedka... Ale ona sama začala vymýšlet, jak by naše spolupráce mohla vypadat. Ano, prodlužovala by u nás. Ale pokud by chtěla klientka i obarvit, mohli bychom ji posílat do jejího nového salonu...

A naznačila, že jak rozjíždím svoji síť salonů Bohemia Hair, mohl by být její salon od táty také vlastně takovou součástí, kde by se barvilo. A služby by se vlastně rozšířily i v tom, že by tam její kamarád prodlužoval i s levnými východoevropami (nekvalitními vlasy z Asie). Na to jsem hned a rezolutně řekla NE. V žádném ze salonů Bohemia Hair nikdy nedovolím prodlužovat s nekvalitními šmejdy!

Listopad 2014

Jenže vraťme se v čase do listopadu... Na Facebooku se začaly objevovat fotky z "jakýchsi" nebytových prostor, kde si "D" s již zmíněným kamarádem, jemu říkejme třeba "Z", prodlužovali a barvili vlasy...

Začátek listopadu 2014

Přičemž "D" nikdy nechtěla u nás v salonu barvit. Opravdu jen výjimečně. Myslela jsem si, že ji prostě barvení nebaví - to je pochopitelné, každý děláme něco rád a něco méně. Věřila jsem jí to. Jenže vybavuji si moment z počátku listopadu. Výsledkem totiž bylo, že jsem na Facebook 9. 11. podávala inzerát, že hledáme nového člena týmu, především právě na barvení. Tehdy se totiž sešlo na konzultaci povícero klientek, které chtěly provést komplexní proměnu, tedy změnu barvičky a pěkné prodlužko k tomu. Termínky se zaplňovaly a kolegyně, která nám pramínkuje, přišla s myšlenkou, že bychom měli najít ještě někoho. Jenže "D" na situaci reagovala tak, že bychom nikoho shánět neměli, protože by se to už nedalo všechno zorganizovat - zkrátka, ať klientky chodí na barvení jinam...

Ano, v té době již "D" měla nebytové prostory, a ano, už v té době dávala dohromady svůj plán.

Konec července 2014

Onen kamarád "Z", to je totiž člověk, o kterém jsem se vlastně už několikrát tady na blogu zmínila. Je to ten člověk, kterého jsem na konci července vyhodila. Hodně mi ublížil a hodně mě zklamal. Vím, že to takhle zní divně... ale byl to totiž hodně pozvolný proces v tom, že mi to všechno hodně, hodně pomalu docházelo. Měla jsem kolegu "Z" opravdu ráda. Ublížil mi už v květnu, ale tím, jak jsem ho měla ráda, jsem ho dlouho omlouvala. Od května až do začátku července se ale choval jinak... a fakt jsem si ho omlouvala... Ještě v polovině července jsem byla strašně, strašně na vážkách. Už jsem viděla některé jeho "nešvary", přetvářku, faleš... menší lži, ale nejde přestat mít někoho rád mávnutím kouzelného proutku... Díky nějaké své intuici však padlo na konci července rozhodnutí...

"Z" se v červenci, možná ještě v červnu, prořekl ve smyslu, že do ledna mám času dost... Bylo to v nějakém kontextu, už ani nevím, co jsme řešili a vůbec jsem na to nereagovala. Asi o týden, dva později, jsem si však na jeho slova vzpomněla a zeptala se ho, jaké má plány v tom lednu, jak říkal... Odpověděl, že si obnoví přerušené studium, ale že by u nás stejně pracoval, pokud a dokud to půjde... ať se tím vůbec nestresuju, ať to neřeším.

Je konec ledna a "Z" samozřejmě nestuduje. Je v salonu u "D".

A intuice byla správná. 

Ale bylo to těžké, protože na začátku července od nás dostal "Z" něco jako "červenou kartu" za své chování v salonu. Od té doby byl naopak opět "zlatíčko". Úžasnej, milej kluk jako dřív. A v podstatě bojoval za to, aby u nás mohl stále pracovat. Najednou tvrdil, že mu nevadí to, co mu do té doby vadilo, a ti, kteří mu do té doby vadili. V té souvislosti tehdy také zmínil, že ještě určitě celý tento rok (2014) by chtěl být u nás...

Přesto padlo na konci července zásadní rozhodnutí, a jak už jsem psala, intuici jsem měla správnou, i když jsem si svým rozhodnutím tehdy nebyla vůbec jistá a nechtěla jsem mu tím ublížit. Jenže oni to už fakt plánovali...

Další souvislosti listopadu 2014

Když jsem dala na Facebook inzerát, že hledám nového člena týmu, samozřejmě že se ozvala "D", že bychom mohli znovu přijmout "Z". 

Zřejmě proto, aby se mohli nyní, v lednu, pokusit o zničení Dlouhovlásky zevnitř. 2 klíčoví členové týmu, kdyby přišli s možnostmi "buď a nebo", by skutečně mohli fungování slušně rozbourat...

Možná že by ani nepřišli s nějakým "vydíráním" ve zlém. ale třeba by hráli na city a na to, jak je šéfová má ráda... ano, já. Od začátku listopadu se tak jako tak "Z" choval extrémně mile, kdykoli s ním člověk přišel do kontaktu, ať už osobně, tak elektronicky, a o "D" ani nemluvě. Začala si hodně, hodně předcházet i kolegyni, která nám pramínkuje vlasy, i přestože na ni ještě v červnu nadávala a silně protestovala proti tomu, aby s námi v salonu byla. Ano, toho jejího extrémně milého chování si prostě nešlo nevšimnout, obzvláště ve srovnání se situací jen o pár měsíců dříve...

Možná že pokud bych Dlouhovlásku nechtěla ohnout podle jejich požadavků, přišlo by i na vydírání ve zlém. A pravdou je, a oni to veděli, že pokud bych měla v salonu jen je jako klíčové hráče, a odešli by oba zároveň, neměla bych kam objednávat klientky, které by poté našli je - a měli by hned o klientelu postaráno. Klientelu, která šla původně za mnou nebo za Dlouhovláskou jako takovou, o kterou jsem pečovala s láskou, respektive vytvářela jsem prostředí, salon, kde budeme všichni pracovat s maximální pečlivostí, šetrností, kvalitně a s kvalitním materiálem. A je jasné, že spousta klientek by čekala to samé i od těch, kteří se trhli. Kteří se trhli do salonu, který si však nevybudovali... Který jednomu z nich pořídil táta (nevím kdo našel, "D" prostor jen odsouhlasila a táta zaplatil tučné odstupné).

Jenže to je ono, lidé, kteří si něco nevybudovali od píky tak jako já, k tomu také nikdy nemohou mít takový vztah. A nejde jen o to, že jsem si ve svém prvním i druhém salonu tapetovala, kupovala ze svých vydělaných peněz křesla, nábytek, vlasy... a praxí jsem přišla na to, co nabízet a co nenabízet, a čeho si doopravdy vážit... A možná, že i zkušenosti s budováním něčeho od nuly trochu dopomohly intuici k tomu, aby to nedošlo tak daleko, že by to všechno rozbořili. Doufám, že i klientky, které mají "D" rády, včas uvidí, že ona tam (v tatínkově salonu) nebude ta samá jako u nás. Minimálně s tím, co bude nabízet za vlasy, pokud tam vůbec nějaké v zásobě mít bude.

"Je tu nový rok 2015"

Ale i přesto, že jsme se dozvěděli, že nás "D" chtěla brutálně podrazit, jsem jí uvěřila, že chce u nás zůstat. Vždyť to, co říkala ten první den, bylo tak přesvědčivé! A nemůže se mít u nás špatně, naopak. Jo, vím, že to teď vyzní taky blbě, ale peněz u nás má požehnaně. Klientky jí navazují plynule, chodí jedna za druhou. Kdykoli chtěla volno nebo končit v dřívější hodinu, bylo to tak jak si přála. Nebo když chtěla začínat déle, třeba až po obědě. S penězi taky nikdy nebyla ošizená, nikdy jsme jí nic nestrhli... a hlavně, byla v kolektivu, který ji měl rád. Já ji měla ráda. A hodně, sakra, Do prdele, fakt, fakt hodně. A to ne jen do doby, kdy jsem se o jejím podrazu dozvěděla. Ale ještě poté... Dostala totiž ještě šanci. Sepsala se smlouva, ve které totiž bylo to, co na tom začátku ledna říkala. Že nám nechce konkurovat. Že by v tom salonu od táty dělala úplně něco jiného... Lymfodrenáže, řasy atd... Dokonce ta smlouva nebyla ani tak striktní v tom, že by v tom jejím salonu nesměla dělat kadeřnickou činnost. Mohla by - kamarádky, známé, kamarádky kamarádek... prostě abychom spolu "nesoupeřili"... Ale zazdila to. A to byl ten okamžik, kdy se to ve mně zlomilo. Došlo mi, že to od začátku opravdu plánovala se zlým úmyslem a všechno to "hezké" okolo byla jenom přetvářka... A ne od listopadu, ale dokonce ještě dřív. Všechny ty úsměvy, dárečky, přátelská slova a plány, to bylo fakt jen na oko... Bože, už brečím. Nejen že na začátku ledna lhala s tím, že dostala nečekaný dárek, ale udělala naprosto hnusný podraz.

Ten okamžik, kdy se to ve mně zlomilo...

A od té doby to bylo jenom horší. Na informaci, že to nebyl nečekaný vánoční dárek, ale měla salon už několik měsíců před Vánocemi, začala útočit. Člověk by čekal spíš zaraženost nebo stud (aspoň trochu studu přeci...), ale ne - jen slovní útoky. A ano, na to už jsem zvýšeným hlasem reagovala také. V podstatě jsem v ten okamžik řekla vše, co jsem měla na srdci.

Druhý den "D" však přišla do práce, ale tentokrát navíc v roli vyděračky. "Buď budu dostávat každý den peníze za odpracovaný den, nebo už další den nepřijdu." Další útok. Ne stud nebo pokorné přiznání... Vůbec.

Vlastně, ona se přiznala, ale spíš omylem a mimoděk... ale ne s máslem na hlavě, naopak. A o mně tvrdí, že jsem ji teď, tím svým chováním posledních dnů hodně zklamala.

To je tak absurdní...

Zklamání z toho, že jsem nešla na ruku člověku, který mě podrazil? Nebo je to opět zklamání jen na oko jako to všechno předtím?

A jak si mohla myslet, že by to celé neprasklo a já ji ještě chtěla do sítě Bohemia Hair? Sám "Z" se salonem chlubil dávno před Vánoci a ještě z něj zveřejňoval fotky. V podstatě sám zradil svoji kamarádku "D". Tohle je "parta za všechny prachy" a probůh, nikdy nechci a nebudu s takovými lidmi spolupracovat. Já jsem vždycky hrála fér, a budu.

Jenom už nebudu tolik důvěřivá. A dám si sakra pozor na to, kdo bude v budoucnu mým kolegou a s kým navážu spolupráci...

"Rozložíme Dlouhovlásku"

To jsou asi silná slova, ale situace na mě tak působí. To jak "Z" v červenci bojoval za to, aby u nás stále mohl pracovat (aspoň do konce roku). To, jak ho k nám "D" v listopadu opět chtěla dostat (přičemž salon měla už v říjnu). To, jak nechtěla "D" žádného jiného kolegu, navíc na barvení. To, že zatímco nám to 3 měsíce tajila, chovala se jako věrný člen týmu... a kamarádka... To, že lhala...

Bolí mě to. I přestože se jim nepodařilo rozložit fungování salonu, zjištění a uvědomění si té dlouhodobé přetvářky mi hodně, hodně ublížilo a moc mě to mrzí. 

Opravdu jsem ji měla ráda!!!

To je vše. Skutečná jména nebudu prozrazovat a označení "D" a "Z" je jen náhodné. Nechci jim škodit.

Díky moc za přečtení a mějte se hezky,

Vaše Petra.

Je tu nový rok 2015

Období konce roku a začátku nového bývá dobou přemýšlení, plánování, zpytování svědomí, tvorbou předsevzetí a snění o svých přáních...

Pro mě byl hodně zlomový i přelom července a srpna. Ten letní volný týden byla mimochodem jedna z mála dovolených, kdy mě nikdo nevydíral, záměrně neškodil ani mi žádný ze spolupracovníků nedělal ze života peklo. Měla jsem zkrátka týden volna, který jsem trávila mimo Prahu, tedy mimo ten klasický hektický shon, takže jsem si spoustu věcí utřídila v hlavě. A zbavila jsem se člověka, který mě zklamal. V té době jsem si také poprvé v životě povídala s kartářkou. A i když byla velmi přesná, dnes už vím, že v jedné věci se brutálně sekla. Ale o tom až třeba za měsíc...

Za uplynulé čtyři roky jsem prošla mnohdy drsnou školou mezilidských vztahů a komunikace, ale bylo to vykompenzováno hromadou zážitků, které bych neměla, kdybych nedělala to, co dělám. Takže předsevzetí mám asi jediné, a to být otevřenější a vřelejší ke klientkám, komunikativnější a přátelštější. Uvědomuji si, jak je důležitý vztah mezi mnou a Vámi a každý den vidím, jaké úžasné osoby mě v salonu navštěvují, ale při práci už se nedokážu soustředit na přátelské povídání. Návštěva salonu pak může působit jako běh na běžícím páse, ale tak to není, a mrzí mě, pokud to tak na někoho působilo. Ale jak jsem psala, budu neustále myslet na své předsevzetí a snad to u nás posunu zase o kousek výš :-)

Na druhou stranu, budu přísnější ke svým spolupracovníkům. Asi se budu muset naučit být taktní, ale zatím postačí, když už si nenechám tolik věcí líbit. Holt se v salonu někdy ozve něco, co by klientky slyšet neměly... Předem se omlouvám.

Kromě vyšších nároků na spolupracovníky (a s tím spojeného toho, že u nich ztratím bodíky), však nic jiného negativního na příští rok neplánuji, ba naopak! Pokud budu cokoli dělat s cenami, tak jedině v tom příjemnějším směru :-) (plánuji například zvýhodnění pro klientky, které se objednávají s velkým předstihem), plánuji účast na veletrhu a s tím spojené další akce, a samozřejmě nové pobočky. Jsem však jenom člověk, který něco buduje kousek po kousku, takže nevykouzlím 10 nových poboček během měsíce :-) ale krůček po krůčku bude vznikat jedna pobočka po druhé. Nyní pracuji na Liberci a samozřejmě jsem stále plně k dispozici v Praze, kde se věnuji jedné klientce za druhou, jako doposud. Bude to zajímavé, takže pokud u toho chcete být od začátku, sledujte to tu...

Ještě by mě zajímalo, kdo vymyslel "Drž si přátele blízko, ale nepřátele ještě blíž." Tohle totiž jde fakt dost těžko (spíše to nejde vůbec), a hlavně i krátkodobě je to hodně, hodně, hodně psychicky náročné. Pro člověka jako jsem já. Už jsem ale napsala, že nic jiného negativného na příští rok neplánuji - takže ne, ani žádné mrmlání nad tím, jak je co těžké. Berme život takový, jaký je, a berme si z něj veškerá ponaučení, co jdou. A dívejme se na svět pozitivně ;-)

Když to tak shrnu, mé povídání mělo daleko k tomu, aby bylo profesionální vůči mé práci, a dokonce i vzdálené typickým předsevzetím ve stylu "Chtěla bych se naučit vařit." 

Ale jo, když si tak v hlavě shrnu všechno, co se za uplynulé měsíce stalo, zanechalo to ve mně "ten správný otisk" a tu správnou motivaci jít kupředu, vylepšovat co se dá, budovat a být férová, a mít stále pozitivní mysl :-)

Takže v novém roce Vám přeji splněná přání, okolo sebe lidi, kteří Vás mají rádi, pozitivní mysl a zkrátka, ať rok 2015 stojí za to! ;-)

Vaše Petra.