Včera, v neděli, jsem byla až do večera v salonu. Ne s klientkami, ale zpracovávala jsem vlasy na tento týden a co bylo s vlasy potřeba, to jsem připravila. Mám svůj salon ráda a vážím si každého, kdo mě nebo Dlouhovlásku sleduje. A jak jsem tak vyčesávala a zpracovávala vlasy, aby bylo pro každého v tomto týdnu vše připravené, měla jsem čas přemýšlet. A řekla jsem si, že bych měla to, co se mi teď honí hlavou, sepsat. Protože se něco chystá...
Něco se chystá, a to ve dvou úplně jiných směrech... Chystám totiž něco já, a to bude fajn... A pak se chystá ještě něco, co bude zlé... Tím bych asi začala. Mám totiž zlé tušení, že se chystá nějaká velká zrada, cítím to v kostech a jsem z toho špatná. Kdo jste trochu víc na tyhle věci senzitivnější, určitě to znáte. Cítím, že jsem udělala mnoho chyb tím, že lidem věřím a důvěřuju, a že jsem od přírody optimistka... Ne, ten optimismus bych neměnila, protože cítím, že i ten je jedním z hlavních motorů k tomu, že se ve světě vlasů snažím jít kupředu a dál... Ale s tou důvěřivostí už to není úplně ono. Když to vezmu z jiného konce, nesnáším nespravedlnost. Nespravedlnost nesnáším asi na stejné úrovni jako lži, a do lží zahrnuji i zatajování... A s tím možná souvisí zrada, o které jsem se zmínila na začátku. Mám zkrátka blbý pocit... Vlastně totiž to moje tušení mě hodně užírá a bere energii. Právě že mě hodně vadí ta nespravedlnost v tom, že dávám do své práce maximum, co můžu, a někdo "přijde" a totálně mě bodne nůž do zad. A vím, že až to přijde, tak mě to hodně skolí. Bude mě to asi stát i hodně z vás, klientek, a to mě bude hodně mrzet. Kvůli té nespravedlnosti. Jak já se tolik let snažím, aby vše fungovalo tak jak to nejlíp je možné... Něco buduji, troufnu si říct... Nerozděluji svůj život na práci a na koníčky, ale mám to tak nějak celé dohromady. V neděli se zkrátka seberu a jedu do salonu, protože mám práci s vlasy ráda a zároveň chci, aby pak ze salonu každý odcházel spokojený s tím, co zde uvidí a co zde dostane. A teď mi intuice říká, že něco přijde. A nejen intuice... Proč jsem vlastně od schůzky s jasnovidcem nenapsala žádný příspěvek sem na blog?...
Opravdu si už nějaký čas připadám, že chodím s kudlou v zádech, a snažím se poskládat si dohromady Proč - a jak to celé dopadne... Prosím proto, buďte trpěliví s blogem, držte mi přízeň, a společně věřme v to, že když děláte věci srdcem a s dobrým úmyslem, přebije to tu negativní sílu, která to dobré nepřeje...
Ještě něco se chystá, a to už jsem vlastně i částečně zmínila na konci minulého příspěvku:
Zítra mě čeká setkání... A ano, dostala jsem tento svůj uvedený plán "schválený", jestli se to tak dá říci? :-) Měla bych totiž (a sama chci) dělat věci, které mají smysl, a s dobrým úmyslem. A já bych si moc přála síť salonů po republice, kde by se prodlužovalo na úrovni, s kvalitním materiálem, s precizními spoji, s dokonalým výsledkem a samozřejmě s dlouhodobě spokojenou klientkou! Prostě chápu, že do Prahy každá žena dojet nemůže, a být závislá na někom, kdo přijede domů s jedním culíčkem, nebo návštěva kadeřnice, která prodlužovat dobře neumí, to jsou smutná řešení, která často špatně dopadají. Každý den nás navštíví v salonu klientka, která už má špatnou zkušenost jinde.
Tak doufám, opravdu doufám, že snahou a kroky, které dělám, se mi podaří to, že až si za rok budu chtít udělat nějaký pomyslný rozbor, řeknu si, že už opravdu tolik žen nespokojených s hroznými spoji či nekvalitními vlasy nechodí... A z toho bych měla opravdu dobrý pocit.
A co se týče té druhé věci, tak troufnu si říct, že mi pomohlo i to - se z toho vypsat "na papír", respektive na blog. A ještě jednou si dovolím napsat to, ať každý věříme v to, že když něco děláme s dobrým úmyslem, poctivě a srdcem (a za to si můžete i Vy doplnit "to svoje"), tak to přebije negativní sílu, která to dobré nepřeje... A všechno to dobře dopadne.
Mějte se moc krásně!
Vaše Petra
